Písek a okolí
Bezprostředním předchůdcem města byla ves s kostelem sv. Václava v místech dnešního Václavského předměstí na levém břehu řeky, pocházející snad již z 12. stol., v r. 1308 výslovně uváděná jako Starý Písek.
Vlastní středověké město bylo založeno na sklonku vlády Václava I. kolem poloviny 13. stol. První doklad o městě je v listině zmiňovaného krále z roku 1243. Jeho syn, král Přemysl Otakar II., věnoval výstavbě Písku zvláštní pozornost v zájmu upevnění moci rodu Přemyslovců na jihu Čech a často zde pobýval. V krátké době byl zde postaven hrad, město s farním kostelem a dominikánským klášterem a přechod přes řeku umožnil kamenný most. Všechny tyto stavby včetně královského hradu byly dílem dvorské huti.
Bezprostředním důvodem k založení Písku bylo zřejmě zlato, získávané rýžováním z písečných náplavů Otavy (odtud jméno), později hlubinnou těžbou v Píseckých horách. Město střežilo i provoz na Zlaté stezce a bylo rovněž významnou oporou královské moci v jižních Čechách. Od českých panovníků získalo řadu privilegií, které se staly základem jeho značného bohatství.
Již v r. 1419 se Písek přidal na stranu husitů, byl volným členem husitského Táborského svazu a i později, až do r. 1452, si udržel pozici svobodné městské republiky. Stal se postupně jedním z nejbohatších českých měst, v r. 1509 si dokonce koupil královský hrad i rozsáhlé lesy na území Píseckých hor. Období prosperity trvalo do 30. let 16. stol. V r. 1532 však zhoubný požár zničil většinu budov, v r. 1547 potrestal král Ferdinand I. Písecké za účast v nezdařeném protihabsburském odboji odebráním veškerého majetku i práv. I když většinu zabavených statků získalo město zase zpět, blížila se neodvratně vážná krize - Písek se zadlužil, r. 1611 byl za vpádu Pasovských vypleněn a doslovnou tragédií přineslo období českého stavovského povstání.
V těžkých bojích v letech 1619-20 utrpělo město těžké ztráty od obou válčících stran, tu nejhorší však 30. září 1620 při plenění, pálení a vraždění císařské armády hraběte Buquoye. Podle tradice přežilo kromě žen a dětí jen 13 mužů, kteří se ukryli v řece pod jezem. Za nového majitele, neblaze proslulého dobrodruha Martina de Hoeff Huerty, přišel Písek o veškeré jmění a příjmy. Zubožené a zchátralé město v letech 1627, 1646 a 1651 navíc postižené dalšími požáry, se ze svých ran vzpamatovávalo dlouhá desetiletí.
V r. 1744 sem byla umístěna vojenská posádka, v r. 1850 se Písek stal sídlem krajského úřadu. Od poloviny 19. stol. tu významně sílilo české vlastenecké hnutí, rozvíjel se průmysl, v r. 1888 zahájila provoz městská elektrárna. V 1. pol. 20. stol. se Písek stal významným centrem kulturního života i vyhledávaným letoviskem, zavítali sem i T. G. Masaryk a E. Beneš.
